Přerušovaná soulož:Mýtus, nebo funkční antikoncepce?

Přerušovaná soulož se pokládá za nejdostupnější a zároveň nejméně spolehlivou metodu antikoncepce. Některé páry na ni přísahají, jiné vyjmenovávají děti, které se jim díky ní narodily. Jak je to tedy doopravdy? Co říkají výzkumy o kapičce lásky v preejakulátu? A je přerušovaná soulož opravdu tak nespolehlivá, jak se tvrdí? Co vlastně o přerušované souloži objektivně víme?

Stáhni si zdarma náš Tahák všech nehormonálních metod.

Co přerušovaná soulož vlastně je?

Přerušovaná soulož (latinsky coitus interruptus, anglicky withdrawal) spočívá v tom, že muž před vyvrcholením vysune penis z pochvy a ejakuluje mimo. Teoreticky se tak spermie nedostanou do ženského reprodukčního systému a nemůže dojít k oplodnění vajíčka.

Přestože se jedná o jednu z nejstarších forem antikoncepce, její spolehlivost byla dlouho zpochybňována. U některých mužů při vzrušení dochází k uvolnění většího či menšího množství preejakulační tekutiny, tzv. kapičky lásky. Této tekutině, a spermiím v ní obsaženým, se připisuje na vrub případné selhání metody. V kolika případech se tak stane? A jsou spermie v preejakulátu vždy přítomné?

Odkud se preejakulát bere? Obsahuje spermie?

Preejakulát se uvolňuje z přídatných žláz, které ústí do močové trubice. Jeho hlavním posláním je pravděpodobně zvlhčování močové trubice. Vzhledem k jeho pH je také možné, že neutralizuje zbytky moči, která je často kyselá, a protože spermie jsou na kyselost citlivé, zřejmě se evolučně osvědčilo připravit jim cestu. Otázkou pak zůstává, proč se kapička lásky neuvolňuje vždy, ale některá tajemství nám zřejmě zůstanou zahalena.
Co se množství týče, je to velmi individuální – od jedné kapičky po objem až pět mililitrů, a to i u jednoho muže při různých příležitostech.

Co tedy říká věda? Pojďme se podívat na čísla.

Přestože je přerušovaná soulož známá od dávnověku, k jejímu většímu vědeckému zkoumání došlo až relativně nedávno. Dlouhou dobu byla situace ohledně přítomnosti živých spermií v preejakulátu nejasná. Panovalo silné přesvědčení, že v kapičce lásky je přítomno „velké množství aktivních spermií“, aniž by to bylo podloženo vědeckým výzkumem. Autoři se v citacích odvolávali na starší publikace, aniž by byl známý původní zdroj této informace.

Podle údajů Světové zdravotnické organizace z roku 2020 využívá přerušovanou soulož jako jedinou formu antikoncepce 53 milionů párů na světě. Přesto je veřejností často vnímaná jako metoda „na vlastní nebezpečí“.

Udávaná spolehlivost při správném použití (perfect use) metody je 96 %, typická spolehlivost (typical use),tedy s chybami nebo nejistotou, je 80 %.

Preejakulační tekutina se dostala do hledáčku vědců zejména díky epidemii viru HIV v 80. letech 20. stol., kdy bylo potřeba zjistit, zda obsahuje viry HIV a v jakém množství. V roce 1992 publikoval Jeffrey Pudney se svým týmem studii na toto téma, jejíž součástí bylo i zjišťování, zda jsou v preejakulátu životaschopné spermie. Ve 23 vzorcích se malé shluky spermií objevily osmkrát. Studie pod vedením Zvi Zukermana, sice s pouhými 12 účastníky, ale tentokrát zaměřená přímo na přítomnost spermií, se objevila až v roce 2003 a žádný ze zkoumaných vzorků spermie neobsahoval.

První větší studii provedl se svým týmem v roce 2011 Stephen Killick. 27 dobrovolníků poskytlo vědcům celkem 40 vzorků. Ve 41 % případů preejakulát obsahoval životaschopné spermie a v 37 % případů jich bylo dostatečné množství, aby mohlo dojít k otěhotnění. Všichni muži, kteří měli přítomné aktivní spermie, je měli přítomné ve všech odebraných vzorcích a naopak. U žádného muže se nestalo, že by jeho preejakulát někdy obsahoval spermie a jindy ne.

K výše uvedeným studiím ale mají jiní výzkumníci výhrady.

Problematické je zejména malé množství zkoumaných vzorků a účastníci, kteří v některých případech nebyli vybíráni náhodně, ale ve spojitosti s nějakým zdravotním či sexuálním problémem (např. HIV nebo předčasná ejakulace). Další problém představuje metodologicky pochybené zpracování vzorků – některé byly nejprve vysušené, což znemožňuje určení pohyblivosti spermií a jejich počet vzhledem k objemu tekutiny. Jednoznačná nebyla ani komunikace s účastníky a kromě jediné studie chybělo ověření, že šlo pouze o vzorky preejakulační tekutiny nekontaminové ejakulátem.

Těmto problémům se snažili vyhnout vědci pod vedením Ekachai Kovavisaracha. Studie, kterou v roce 2016 publikovali, zkoumala preejakulát 42 zdravých mužů. Vzorky byly zpracované za mokra do hodiny od jejich získání a dále byly vysušené a znovu zkoumané, aby se potvrdilo, že jde skutečně o preejakulát. Zjistili, že pouze v necelých 17 % vzorků byly přítomné pohyblivé spermie, ovšem jen v malém množství. Tento výzkumný tým uzavřel svou práci připomínkou, že jeobtížné zjistit, zda by to stačilo k otěhotnění nebo ne, a že by bylo zapotřebí přímo klinicky zkoumat účinnost přerušované soulože.

Nejnovější vědecké poznatky.

V roce 2020 se na vědecké scéně objevila práce Jasmine Patelové a jejího týmu, vědecká rešerše dosavadních zjištění, která se zároveň zabývala nejvhodnějšími strategiemi zkoumání preejakulátu. Na ni pak v roce 2024 navázal přímý výzkum, do kterého bylo vybráno 24 zdravých mužů v reprodukčním věku, kteří měli zkušenosti s přerušovanou souloží. Na této studii je zajímavé, že posuzuje nejen množství přítomných spermií, ale také kvalitu jejich pohyblivosti, tzv. motilitu, která je pro otěhotnění důležitější než prostý počet nebo jednoduché posouzení „hýbají se/nehýbají se“. Vycházejí ze studií o neplodnosti, kde je otázka těchto faktorů potřebných k otěhotnění dostatečně prozkoumána. Tyto souvislosti nikdo před nimi nevyužil.
V 70 odebraných vzorcích se spermie v dostatečném množství objevily v 10 % případů. V žádném ze vzorků ale nebylo dostatečné množství progresivně pohyblivých spermií, které by bylo potřeba pro úspěšné otěhotnění. Na rozdíl od Killickových zjištění se v tomto setu zkoumaných mužů nepotvrdilo, že by muž buď měl, nebo neměl spermie v preejakulátu. Někteří měli v některých vzorcích spermie a v jiných ne.

Co si z toho převzít?

Killickova studie zřejmě nebyla metodologicky správně provedená a jak ukázal tým Patelové, přerušovaná soulož je podstatně účinnější, než jsme se doposud domnívali. Podle jejich výsledků je riziko otěhotnění menší než 1 %. Přerušovaná soulož by se tedy mohla s vědeckým posvěcením etablovat mezi spolehlivé, zdravé, levné a dostupné metody antikoncepce. Nicméně jako každou metodu, i přerušování je potřeba se naučit a získat s ním zkušenosti, aby páry mohly naplno využít jeho potenciál. Výsledky Killickovy studie by totiž mohly být poměrně přesným obrazem, jak to může dopadnout, když tomu tak není.

Nehormonální metody antikocepce nemusí být „ruleta“, pokud víš jak na ně.

Výzkumy ukazují, že přerušovaná soulož může být překvapivě účinná, když je prováděna vědomě a správně. Přesto zůstává metodou, která vyžaduje znalost, zodpovědnost a důvěru mezi partnery.

A právě k tomu Ti může pomoct informovanost – protože každá žena by měla mít právo volit metodu, která jí sedí, bez strachu a bez předsudků. Pokud Tě zajímají i další nehormonální metody stáhni si zdarma náš Tahák nehormonálních metod.
Chceš-li vědět víc – jejich výhody, rizika, spolehlivost, kombinace i reálné zkušenosti žen – připravily jsme pro tebe komplexní Kurz metod nehormonální antikoncepce.

Tento článek vznikl ve spolupráci s Ing. Kateřinou Makrlíkovou. Katka je absolventka obecné biologie a agroekologie, překladatelka, autorka příručky Přehled nehormonální antikoncepce, spoluzakladatelka
Pesarshop.cz a spoluautorka antikoncepčního pesaru Beacap a sexuální pomůcky Evanella. Spolu s dalšími ženami stála u zrodu spolku
Nehormonálka.cz.
 

Na Spotify Zklidni hormONA si teď můžeš ještě poslechnout rozhovor, ve kterém si Adél s Katkou povídají na téma přerušované soulože a sdílejí další zajímavosti.

Ing. Kateřina Makrlíková

Srdečně Tě zdraví holky z Nehormonálky.

S láskou

Holky z Nehormonálky